Objavte s nami Maroko

Niki & René

"Ďekujeme za úžasné dva týdny, kdy jsme cestovali po jen malé části Maroka, ale poznali jsme mnoho. Cestovali jsme s očima a srdcem otevřeným, nasávali jsme vůně, barvy a laskavost této krásné země. Naučili jsme se, že pokud se někam chceš dostat, tak se tam i dostaneš, možná jinak, než si původně myslel, ale nakonec ti pomohou lidé a někdy i okolnosti. Ale hlavně jsme se dobře bavili a hodně smáli. Taková veselá československá skupina!"

Lucinka

"S Veronikou som cestovala po Maroku už dva krát a je pravdepodobné, že sa toto číslo ešte navýši. Pred prvou cestou som o krajine vedela málo a nikdy nebola na mojom wishliste, avšak uchvátila ma natoľko, že som sa musela vrátiť. Je to taká pestrá krajina, že i napriek tomu, že som tam strávila dokopy sedem týždňov, som nevidela ani zďaleka všetko. A to sme s Veronikou videli viac než bežní turisti. Vďaka jej programu sme strávili čas s miestnymi a zažili ich pohostinnosť, dobrotu a ľudskosť, vytvorili nové priateľstvá, videli sme krásne miesta nepreplnené turistami, ochutnali mnoho domácich dobrôt, vyskúšali všetky neživé a živé spôsoby dopravy. Pokiaľ chce človek spoznať skutočný život a kultúru krajiny, je toto najlepší spôsob cestovania. Veronika je skvelý sprievodca, s ktorým sa človek cíti bezpečne, nikdy sa nenudí a zažije tie najlepšie dobrodružstvá. Môžem len odporúčať!"

David & Barča

"Zprvu jsme si nebyli jistí, jestli raději jako dva introverti nejet na vlastní pěst a nezkusit objevovat Maroko po svém, ale už po pár hodinách jsme si uvědomili, že jsme udělali moc dobře, když jsme se do Maroka vydali s Veru. Vzala nás na místa, která bychom “prvonávštěvníci” stěží našli. Seznámila nás s lidmi, které bychom jen tak nepotkali. Kdybychom jeli sami pravděpodobně bychom chtě nechtě šli jako většina turistů.
Díky Veru jsme se od Abdulových dětí naučili arabské názvy snad všech zvířat na světě (duda = žížala). Pomohli v Abdulově dílně vyrábět koberce. Jedli bessaru na snídani na ulici v Marakeši. Dostali rybu od místních chalanů na ulici v Oulad Teima. Šli do tradičního hamamu ve vesnici ve vysokém Atlasu. Brodili horskou řeku. Dali si čaj uvařený na ohni na stráni s honákem koz. Nechali si vyléčit hnačku místními bylinami. Báli se otravy místními bylinami. Byli pozváni na oběd k Saidově mámě. Vedli dlouhé debaty s Mohamedem o životě, víře, jídle a sprchování. Objevili berberský pouštní Jazz. Jedli chléb pečený v písku. … viděli jsme toho hodně a zažili ještě víc a to všechno v příjemném, pohodovém tempu (heslo naší výpravy bylo šuja = pomalu). Ve Veru jsme našli nejen skvělou travel buddy, ale především kámošku, se kterou jsme, k našemu vlastnímu překvapení, celou dobu nezavřeli pusu."

Lašgar čaká na pochvalu